Na východ od úštěckého náměstí se rozprostírá vrch. Původní název Mühlberg nahradil název český, Mlýnský vrch. Už z názvu je patrné, na základě čeho bylo toto místo pojmenováno. Není to dávno, kdy mlýn byl tradiční a nedílnou součástí běžného rytmu života v mnoha městech a vesnicích. Byly důležitou součástí života lidí. A povětšinou s místem, kde takový mlýn stál byl povětšinou propojen dlouholetou vazbou. Mnoho takových mlýnů ještě stojí. Ale svoji funkci už bohužel neplní. Spoustu mlýnu bylo stavěno na tocích potoků, ale také mimo ně. Pak člověk žasne nad šikovností lidí, kteří před mnoha a mnoha lety zbudovali mlýnské náhony přivádějící vodu ze vzdálenějších míst. Itálie má akvadukty, my máme mlýnské náhony. Kunertův mlýn. Tak se jmenuje soubor staveb a také pozemků, které vám nyní představím. Historie mlýna je nám neznámá. Respektive doba, kdy byl mlýn postaven. Vzhledem k tomu, že Úštěk je přenádherné a velmi historicky zachovalé město je jasné, že mlýn, zde stál mnohem dříve než je patrné z map Císařských otisků datovaných do roku 1843. V té době zde stála jedna budova, ve které se žilo a pracovalo a na ní navazovala mlýnice. K té byl mlýnským náhonem, který je na mapách velice zřetelný sveden tok vody. Ten pak poháněl mlýnské kolo. V pozdějším období přibyla další stavba. Mohutná budova sýpky, ve které se našlo místo na byt (1.patro) a ostatní části sloužili pro provoz mlýna. Obě budovy mají číslo popisné a jsou propojeny přístavbou s klenbami. Zkuste si to představit – listí stromů na Mühlbergu šumí v letním větru, mlýnské kolo se otáčí pod náporem bublající vody. Šum listí, šumění vody, tiché hučení mlýnského kola a v mlýnici živo. Na pozemcích, které mlýnu náleží se pase pár koz, sem tam ovce. Potok lemující úpatí Mühlbergu zurčí. Musela to být krása. Ruka času se na podobě budov podepsala. Donedávna se bydlelo v budově, která prošla poslední úpravou nejspíše na začátku 20.století. A původní mlýnice byla ve 20.letech 20.století zbořena a do mlýnského náhonu přestala proudit voda. Jediné, co náhon nyní připomíná jsou vzrostlé avšak chřadnoucí stromy, vysázené po jeho úpatí. Kolo se netočí, voda nešumí, kozy a ovečky se zde už nepasou. Ale možná tohle všechno změníte třeba vy. A nebudete v tom sami. Úštěk má jednu skvělou vlastnost. Žijí zde lidé, kteří se rozhodli opravovat staré budovy. Oprášit tak staré příběhy těch, kteří zde žili a budovali to, co my dnes na Úštěku tak obdivujeme. Úštěk si zachoval svoji historickou hodnotu. Leží v místech, kde se setkávají dva typy krajin. CHKO České středohoří a CHKO Kokořínsko. Kraj je to klidný, průmyslem nezatížený. Turisty navštěvovaný a oblíbený. Je to kraj, kde k dokonalosti chcete slyšet píšťalu parní lokomotivy šinoucí se malebnou krajinou. I to se jednou podaří. Sídli zde spolek, který pomalu obnovuje historický úsek železnice vinoucí se mezi poli, loukami a kopci z Úštěku do Zubrnic. Tu historickou trať, kterou znáte filmu Páni kluci. Tak na viděnou v Úštěku.